Tradiční včelařská praxe byla dlouho postavená především na kontrole síly včelstva, množství zásob, prostoru v úle a na tlumení varroázy. Tyto faktory zůstávají zásadní, ale samy o sobě nevysvětlují rozdíly v vitalitě, odolnosti a produkční schopnosti. Stále častěji se ukazuje, že o kondici včelstva rozhoduje i to, co se děje „uvnitř včely“ – tedy stav střevního mikrobiomu, dostupnost klíčových živin a to, jak kvalitně jsou včely (včetně matek) vychovány.
Předjaří je v chovu včel zlomové období. Včelstva jsou po dlouhé zimě nejzranitelnější: zásoby mohou být sice v úlu „někde“, ale zimní chomáč se k nim v mrazu nemusí dostat. Zároveň už často začíná pozvolný start plodování a s ním roste spotřeba energie. Právě proto má předjarní kontrola jediný hlavní cíl: ověřit dostupnost zásob v místě, kde včely skutečně sedí, a včas zabránit tichému hladovění.
Časné jaro patří ve včelařském roce k nejnáročnějším etapám. Včelstva se po zimě rozbíhají do nové sezóny, ale příroda jim často ještě nenabízí stabilní přísun nektaru a pylu. Do toho přichází výkyvy teplot, dlouhé dny bez proletu a vyšší riziko chyb při krmení. Jedním z nejjednodušších a současně nejpraktičtějších řešení je správně zvolené včelí těsto ...
Medomet je pro většinu včelařů jedna z nejdůležitějších investic do vybavení medárny. Nejde jen o „stroj na vytáčení“ – správně zvolený typ a velikost vám může výrazně zkrátit čas práce, snížit námahu, omezit poškození díla a ve výsledku zlepšit plynulost celého procesu odvíčkování i stáčení medu. Naopak špatná volba dokáže udělat z vytáčení zbytečně stresující maraton, při kterém se trhá dílo, čeká se na dojetí cyklu a člověk má pocit, že medomet nestíhá.
Chov včelích matek patří mezi nejcitlivější včelařské disciplíny. Úspěch stojí na detailech: správné sestavení oddělku, dobré větrání, vhodné krmení, ale i na tom, jak v nástavku postavíte plásty vůči česnu. V následujícím článku shrnujeme praktickou a dnes často preferovanou cestu: odchov matek a tvorbu oddělků přímo ve standardních nástavcích....
Je dobré znovu připomenout jednu zásadní věc: každý hořlavý materiál ve stavu doutnání může být nebezpečný. Zvlášť v období sucha, v blízkosti včelína, úlů, dřevěných nástavků, mezistěn, obalů a dalšího snadno zápalného vybavení. Bezpečné zapalování: vyhněte se chemii ...
Nejsem vědec, který by se profesně zabýval souvislostmi přemnožení parazita Varroa destructor a vhodností genetiky včel pro naše podnebné pásmo. Jak jsem už psal: včelařit se učím šedesát osm let – a skromně vím, že nic neumím. Včely totiž člověka vždycky překvapí: svou „inteligencí“, citlivostí na přírodní (a chcete-li i vesmírné) zákonitosti a schopností reagovat na to, co včelař často svými zásahy potlačuje. Ať už jde o zásahy do režimu včelstva, nebo o různé typy „bedniček“, které jim poskytujeme jako dočasné příbytky
V listopadovém vydání Včelařství jsem si se zájmem přečetl článek pana Jana Šmída s podtextem „téma, které by nemělo existovat, ale kolem kterého se našlapuje hezky potichu“. Mám ale za to, že text pracuje s polopravdami a opomíjí důležité souvislosti. A když zazní A, mělo by zaznít i B. Kde je tedy pravda?
