Stručná charakteristika šesti základních včelích produktů
Mezi základní včelí produkty patří med, vosk, pyl, propolis, mateří kasička a včelí jed. Pro včelaře i laickou veřejnost je nejvýznamnější med, vosk a propolis. Zbylé včelí produkty využívají především odborníci. V první části tohoto tématu se budeme věnovat medu a vosku. V příštím čísle přijde na řadu pyl, propolis, mateří kašička a včelí jed. Začněme tedy medem, který dělíme na květový a medovicový.
Květový med
Nazýváme ho medem nektarovým, často také lučním. Tento med pochází z nektaru
nektarodárných rostlin. Většinou z květů, ale někdy také z mimokvětních
nektárií. Včely létavky přinášejí ve svém medném váčku sladinu do úlu, kdeji
předají úlovým včelám. Úlové včely tuto sladinu ukládají jako řídký nektar do
buněk, který postupně přenáší, zahušťují a obohacují o výměšky svých žláz. V
momentě, kdy množství vody v medu dosáhne hranice kolem 18 %, začínají med v
buňkách víčkovat a uchovávají
jej na bezsnůškové období. Takto zavíčkovaný med v buňkách nepodléhá zkáze.
Medovicový med
Tento med bývá často označován za med lesní a vzniká daleko složitějším
způsobem. Mšice, červci a mery nabodávají rostlinná pletiva, jimiž proudí míza,
která je bohatá na živiny, minerály, ale hlavně cukry. V době reprodukce mají
mšice velikou spotřebu bílkovin. V míze se těchto bílkovin nachází relativně
málo a tak mšice mízu intenzivně nasávají, filtrují a odštěpují bílkoviny pro
svou vlastní potřebu a přebytečný nasládlý roztok, který nazýváme medovice,
rozstřikují po okolí. Pokud se v období hojnosti tyto mšice přemnoží a
rozstřikovaného roztoku je hodně, shlukuje se do malých kapiček, které mohou při
vyšším množství doslova stékat ze stromů, listů či keřů. Pod stromy pak vidíme
lepkavé kapičky, pokud pod stromy zaparkujeme, můžeme jimi mít i ulepené auto.
Tuto medovici sbírají včely, ale i jiný hmyz, například mravenci. Výskyt
medovice může být jen lokální záležitostí.
Včely jsou florokonstantní, kdy navštěvují při snůšce věrně jeden zdroj nektaru
či medovice, a to po celou dobu, dokud není zdroj vyčerpán, či není nahrazený
jiným. Vznikající med tak většinou bývá jedno-druhový, pokud se neprolíná s
jinou snůškou. Musíme jej vytáčet krátce po skončení dané snůšky. Med
medovicový smíme označit jako medovicový pouze tehdy, má-li naměřenou vyšší
hodnotu vodivosti než 81 mS/m (milisiemens na metr).
Pastovaný med
Přirozenou vlastností našich medů, především medů nektarových, je jejich rychlá krystalizace. Aby se tomu zamezilo, využíváme moderní a k medu šetrnou metodu pastování. Pokud se během krystalizace medem pomalu míchá, vzniknou v něm pouze jemné krystalky, které si uchovávají krémovitou konzistenci medu po dlouhou dobu. Pastovaný med je ideální pomazánkou na pečivo, neboť nestéká, a přitom zůstává vždy měkký a vláčný. Obsahuje jemné aroma z nektaru širokého spektra kvetoucích rostlin. Pastovaný med je přírodní květový med, v němž zůstávají neporušeny všechny biologicky aktivní látky, jako jsou enzymy, vitamíny, bílkoviny a minerální látky.
Krystalizace medu
Krystalizace je přirozený proces. Záleží na poměru fruktózyči glukózy v daném
medu. Nejrychlejší krystalizace nastává v květových medech, zejména v řepkovém.
Takový med můžeme buď rozehřát nebo napastovat. Při zte-kucování medu bychom
neměli překročit teplotu vyšší než 50 °C. Nejlepší je pořídit si ve
specializované včelařské prodejně spirálu či jiný výrobek k tomu určený, jehož
výrobce garantuje zachování maximální teploty tak, abychom med neporušovali
více, než je nutno. Medy mohou být jednodruhové jako je třeba pohankový,
akátový, řepkový, slunečnicový a jiné. Pro včelaře je ideální vytáčet med
2—3krát do roka. V prvním medobraní bývá zpravidla květový med, z druhého
smíšený či medovicový a třetí medobraní bývá již jen medovicový.
Med tvoří cukernou část včelí potravy, je zdrojem energie pro činnost včelstva.
Za jeden rok včelstvo nashromáždí kolem 150 kg medu. Většinu však průběžně
spotřebovávají samotné včely. Proto je důležité neodebírat včelám všechen med,
ale jen malou část.
Původ, složení a kvalita medu výrazně ovlivňuje jeho chuť. Medovicové medy mají
chuť ostřejší s lehce kořeněným nádechem, naproti tomu medy jednodruhové jsou
chuťově velmi odlišné s vůní a chutí po dané včelí pastvě - lípa, pohanka, akát
aj.
Med je dokonalý přírodní produkt, který můžeme pokazit jen nevhodným
zpracováním. Například používáním pomůcek, jako je špinavý a rezavý medomet,
rezavá síta, sklenice od okurek, zelí, či jinak nehygienické pomůcky, které
zanechají v medu svou stopu. Nezapomeňme, že med je hydroskopický, to znamená,
že na sebe váže veškerou vlhkost z okolí, ale i pachy. Proto vytáčení vždy
předchází úklid prostor a pomůcek a jednoduchá sanitace. Med zásadně nevytáčíme
někde v garáži vedle motorky či benzínové sekačky. I nevčelař ví, že med je
potravina, a podle toho by se ním mělo zacházet. Kromě toho podléhají potraviny
přísným hygienickým normám. Pokud včelař med nevhodně zpracovává pro svou
potřebu, uškodí jen sám sobě. Pokud by nevhodně zpracovaný med prodával,
vystavuje se nebezpečí postihu za nedodržení stanovené legislativy.
V medu se také nachází i často zmiňovaný hydroxymethylfurfural (HMF), který
vzniká při zahřívání glukózy a fruktózy. Jeho přítomnost v medu poukazuje za
prvé na jeho stáří a za druhé na možný nevhodný způsob zahřívání medu. Čerstvý a
ne-zahřívaný med obsahuje okolo 10 mg/ kg
HMF. Maximální povolené množství je 40 mg/kg.
Med bychom měli skladovat v suchu a temnu, v prostoru s minimální vlhkostí
vzduchu. Můžeme též využít mrazničku, pokud na to máme kapacity. Med to
nepoškozuje, ale jedná se o nákladnější provoz. Med má své opodstatnění v
gastronomii, potravinářství, lékařství i jiných odvětvích.
Vosk
Včelí vosk je tvořen výměšky voskotvorných žláz dělnic. Na
včelách jej můžeme vidět jako vosková zrcátka. Vyloučené šupinky vosku včely
kusadly zpracují a vystaví z nich postupně celý plást. Pokud vosk včely
nevyužijí při stavbě díla, odpadává na dno úlu, kde můžeme vidět malinké
kousíčky této suroviny. Je důležité, aby měly včely vhodné podmínky ke stavbě
díla. Tvorba voskuje za normálních okolností nejvyšší mezi 9.-18. dnem života
dělnice. Nastane-li situace, kdy má včelstvo nedostatek stavitelek, mohou starší
včely činnost žlázy obnovit.
Bod tání vosku nastává okolo'65 °C, tuhnout začíná přibližně při 63 °C. Při
teplotě 25-30 °C se stává tvárný. Při teplotě 0 °C vosk křehne a jeho povrch
překrývá šedý povlak, nazývaný voskový květ, který po ohřátí mizí. Začínající
včelaři se často mylně domnívají, že jim vosk zplesnivěl.
Včelí vosk dobře izoluje teplo, elektřinu a odpuzuje vodu.
Nový plást, matkou nezakladený nazývaný panenský, je téměř bílý či běložlutý.
Postupem času vosk začíná tmavnout, zbarvují jej pyly některých rostlin, v
zakladených buňkách zůstávají košilky po zakuklených larvičkách. Čím je plást
tmavší, tím více včel se v něm vylíhlo. Včelaři by měli každý rok vyřazovat
nejtmavší plásty, které tvoří asi třetinu všech plástů v úlu. Tím si zajistí
dostatečnou obměnu včelího díla a napomáhá to i hygieně v úlu.
Zpracování včelího vosku
Malovčelaři vytavují vosk zpravidla pomocí slunečních tavidel. Je to levné, na energii nenáročné a do počtu okolo 15 včelstev to stačí. Jsou i velkokapacitní sluneční tavidla na desítky plástů. Tento způsob získáváni voskuje sice jednoduchý, časově nenáročný a levný, ovšem málo efektivní. Vyšší výtěžností docílíme pomocí lisování za horka či párou. Takový vosk musíme ještě dodatečně vyčistit. Na vybavení touto technologií můžeme využít dotace na technickou pomoc v souladu s nařízením vlády č. 197/2005 Sb. Včelaři si mohou v obchodě vyměnit surový vosk za mezistěny, které vkládají do prázdných rámků. Včelám tím usnadní stavbu a určí její strukturu. Včely ale můžeme nechat i volně stavět.
Využití vosku
Vosk využíváme na výrobu mezistěn, svíček a ozdob z vosku.
Dále se vosk využívá v průmyslu a farmacii.
Z časopisu včelařství Jan Kaloč, učitel včelařství