Otevírání úlů a manipulace s plásty patří k základům každého včelaře. Chcete-li mít zdravé a klidné včelstvo, je důležité tuto činnost provádět klidně a ohleduplně. Přinášíme proto několik praktických doporučení, jak správně postupovat při manipulaci s úly tak, aby bylo včelstvo v minimálním stresu a práce probíhala hladce a efektivně. Příprava a klidný přístup k úlu Především platí, že se k úlům musí přistupovat klidně a tiše, bez prudkých pohybů či hlasitého hovoru. Náhlé pohyby či hlasitý hluk totiž mohou včely stresovat a zbytečně podráždit. Pamatujme, že klidné zacházení a respekt k včelímu životu jsou základem úspěšného včelaření.
Včely, jako každý živý organismus, potřebují k životu nejen dostatek potravy, ale i pravidelný přístup k čerstvé vodě. Správná volba krmítka a napaječky je proto jedním z důležitých kroků při péči o včelstva. Níže najdete tipy, jak vybavení správně vybrat a připravit tak, aby bylo pro včely bezpečné, účelné a efektivní. Jaké krmítko pro včely zvolit? Krmítko pro včely je nezbytná pomůcka, která slouží primárně k doplňování živin v obdobích nedostatku přirozené potravy, zejména na jaře a na podzim. Po mnoha praktických testech a zkušenostech jsou nej lépe hodnocená zejména plastová krmítka amerického typu.
Historie vědy nám již mnohokrát ukázala, že nejvýznamnější objevy vznikají často náhodou. Právě tímto způsobem nyní vědci odhalili závažný problém spojený s chovem čmeláků a jeho dopadem na přirozeně se vyskytující populace. Tým amerických vědců vedený Heather Grabovou z College of Agriculture and Life Sciences při Cornell University původně sledoval, zda kolonie čmeláků uměle odchovaného druhu Bombus impatiens zlepšují opylení raných zemědělských plodin. Při pravidelných kontrolách však opakovaně objevovali v úlcích velké množství mrtvých matek divoce žijících druhů čmeláků. Průměrný počet takto nalezených mrtvých matek byl deset v jednom úlku, avšak v některých případech jich bylo až dvacet.
Síla a vitalita našich včelstev patří ve včelařské komunitě mezi nejvíce diskutovaná témata. Přestože se názory často liší, na jedné věci se všichni zkušení včelaři shodují: klíčem k dlouhodobému úspěchu v chovu včel jsou silná a odolná včelstva. Jak je ale zajistit? Zdánlivě jednoduchý recept spočívá v minimalizaci nemocí, pravidelné prevenci, dodržování ověřených včelařských postupů a zajištění všech nezbytných životních potřeb včel. Mezi tyto potřeby kromě bezpečného úlu, čistého vzduchu a vody patří zejména kvalitní potrava – tedy bohatá a pestrá včelí pastva. Právě na ni se, bohuželi, často zapomíná.
Včely jsou fascinující stvoření, která se i v situacích, kdy je narušený řád, nevzdávají. Při budování svých hnízd si zachovávají rovnováhu a využívají strategie, které jejich druh v průběhu nesčetně generací vylepšil. Představte si, že dělníci dokončují stavbu, a když se další den vrátí, najdou vše přeházené. Střecha je na místě sklepa, obytná část v podzemí a nejen to - části jsou pootočené a okna změnila orientaci. Dělníci by možná zpanikařili, ale včely si s tím poradí. Podle výzkumu mezinárodního týmu vedeného biologem Michaelem Smithem z Přírodovědecké fakulty Auburnské univerzity se včely umí s chaosem vypořádat. Bylo prokázáno, že jsou úžasně adaptabilní, i když jsou nuceny přizpůsobovat hnízdo několikanásobným přestavbám.
Existuje mnoho způsobů, jak doplnit zásoby a podněcovat včely, aniž by bylo potřeba speciálních krmítek. Následují některé z těchto metod. Medocukrové těsto: Medocukrové těsto lze vložit do krmítek nebo jako placku přímo na rámky, přičemž mezi rámky a fólií musí být dostatečné místo. Osobně vytvářím z těsta podlouhlý váleček, tzv. „hada“, který vkládám mezi vrchní loučky do včelí mezery. Včely ho snadno odebírají a mají jej rády. Plást se zásobami: Při přidávání zásob nebo podněcování včelstev je možné využít zásobní plásty z jiných či uskladněných úlů. Tyto plásty by měly být naplněny květovým medem nebo cukernými zásobami. V prvních jarních měsících by se neměly používat lesní medy.
Mohou být požáry včelařských zařízení, jako jsou úly a včelíny, považovány za výjimečné případy? V listopadu loňského roku jsem byl osloven tajemníkem našeho svazu, přítelem Františkem Krejčím, s prosbou o podrobnější informace na toto téma. Důvodem byl rostoucí počet žádostí o příspěvky ze Svépomocného fondu na pokrytí škod vzniklých v důsledku požárů.
Po Mikuláši se v polabských domácnostech začalo s přípravou sladkého pečiva a cukroví. V chudších rodinách se pekly „syrobáky“ nebo „syrobánky“. Vařený řepný syrob se smíchal s hladkou moukou na vláčné těsto, které se krájelo nebo vykrajovalo formičkami. Kousky se pak zavěšovaly na vánoční stromek. Pamětníci říkají, že se na nich člověk mohl „vylámát zuby“. Řepný syrob – med chudých: Cukrovou řepu oloupeme, nakrájíme a vaříme ve vodě. Po změknutí řepu scedíme a vodu si ponecháme. Zbylou šťávu z řepných řízků vymačkáme nebo vylisujeme a smícháme s vyvařenou vodou. Vše vaříme až na konzistenci hnědé medové hmoty.
