Akaricidy, antibiotika a syndrom zhroucení včelstev

Američtí včelaři nepřestávají pátrat po příčinách syndromu zhroucení včelstev (anglicky colony collapse disorder, zkráceně CCD). Nejnovější studie poukazuje na možný podíl kombinace nežádoucích vedlejších účinků akaricidů a antibiotik.

Syndrom zhroucení včelstev se poprvé masivně projevil v USA v roce 2006. Dosavadní výzkum naznačuje, že se na fenoménu zřejmě podílí složitý komplex faktorů. Na vině jsou zcela jistě virové i bakteriální nákazy a napadení včel cizopasnými roztoči. Svou roli mohou sehrát i pesticidy, s nimiž včely přicházejí často do kontaktu. Některé pesticidy působí na včely mimo úl. Jsou jimi ošetřeny například polní kultury, na které včely létají. Jiné pesticidy používají američtí včelaři přímo v úlech v boji s infekcemi a parazity včel.

Včelaři používají pesticidy v souladu s předpisy. Koncentrace těchto látekjsou velmi nízké a v drtivé většině případů nebyly považovány za nebezpečné. Výsledky nového výzkumu provedeného americkými entomology Davidem Hawthornem a Galenem Divelym z University of Maryland zveřejněné předním vědeckým časopisem PLoS ONE však naznačují, že i v tomto případě platí staré pořekadlo o cestě do pekla vydlážděné dobrými úmysly. Pesticidy mohou vstupovat do nečekaných interakcí a stejné koncentrace se jeví jako zhoubné i jako neškodné v závislosti na okolnostech, za jakých jsou pesticidy použity.

Hawthorne a Dively vyšli ze situace v amerických chovech včel, kde představuje akutní hrozbu cizopasný roztoč kleštík zhoubný (Varroa destructor). Proti němu bojují američtí včelaři pomocí akaricidů.

К hojně užívaným prostředkům proti kleštíkům patří taufluvalinát, kumafos a některé pyretroidy. Pokud jsou včelstva napadená kleštíkem ošetřena ve správných dávkách, nejsou pro ně akaricidy výraznou hrozbu.

Další významný problém představuje pro americké včelaře mor včelího plodu vyvolaný bakterií Paenibacillus larvae. V USA jsou pro potlačení tohoto onemocnění používána antibiotika, například oxytetracyklin. Ani léčba antibiotiky sama o sobě včely zjevně nijak neohrožuje. Prokázali to i Hawthorne a Dively v kontrolních experimentech, při kterých vystavili včelstva buď působení běžných koncentrací akaricidů, nebo běžným dávkám oxytetracyklinu. Na včelstva neměly jednotlivé testované látky žádný vliv. Ke dramatické změně však došlo, když vědci testovali kombinovanou léčbu. Včelstva vystavená jak účinku akaricidů, tak i účinku antibiotika masově hynula, přestože se koncentrace jednotlivých látek nelišily od koncentrací použitých v předchozích experimentech. Když byly včely léčené oxytetracyklinem vystaveny účinku taufluvalinátu, kumafosu nebo pyretroidů, uhynulojich více než 80 %. Je zřejmé, že se nežádoucí vedlejší efekty akaricidů a antibiotik skládají či spíše násobí.

Hawthorne a Dively nabízejí pro tento g překvapivý kombinovaný efekt logické vysvětlení. Klíčem к záhadě je skupina včelích I proteinů, jejichž hlavním úkolem je odstraňovat z nitra buněk cizorodé látky. Tyto § proteiny patří do skupiny tzv. MDR transportérů. Své označení získaly tyto molekuly, 3 protože se u člověka podílejí na nežádoucím 5 odstraňování léků z nádorových buněk I a jsou zodpovědné za tzv. mnohočetnou I lékovou rezistenci (multiple drug resistance “ MDR). Aktivita těchto bílkovin doslova £ obrní lidské nádorové buňky proti smrtícímu účinku cytostatik a lék je pomocí MDR 1 transportérů odstraněn z buňky drive, než I stačí zaúčinkovat. Ve zdravém organismu I plní MDR transportéry ochrannou úlohu.

I Jejich funkce u včel jsou prozkoumányjen I málo. Z pokusů Hawthorna a Divelyho však jasně vyplývá, že MDR transportéry chrání včely proti mnoha cizorodým látkám včetně akaricidů. Včelaři mohou tyto chemikálie používat v úlech jen proto, že MDR transportéry organismus zasažených včel nebezpečných molekul velmi rychle zbaví. MDR transportéry fungují jako jakési „buněčné čističky".

Bohužel, MDR transportéryjsou citlivé к působení některých látek, к nimž patří i oxytetracyklin. V přítomnosti antibiotika mají včelí MDR transportéry výrazně snížený výkon. To samo o sobě nepředstavuje fatální problém, pokud jsou včely vystaveny jen účinku antibiotika. Pokud jsou však zároveň ošetřeny dalšími látkami, např. akaricidy, dostávají se včely do vážných problémů. MDR transportéry oslabené účinkem antibiotika nezvládají vyčištění organismu od toxických akaricidů. Včely se pak otráví i zdánlivě zcela bezpečnou dávkou taufluvalinátu, kumafosu nebo pyretroidů.

Hawthorne a Dively si v titulku své studie kladou otázku, zda američtí včelaři nezabíjejí své včely „přátelskou službou", tedy léčbou pomocí akaricidů a antibiotik. Výsledky studie jasně dokazují, že antibiotická léčba moru včelího plodu, vyvolaného bakterií Paenibacillus larvae, může včelám i včelařům přinést více škody než užitku.

Z časopisu včelařství
Jaroslav Petr