Vážení zákazníci, 6.7. budou naše prodejny i expedice uzavřeny. Děkujeme za pochopení a omlouváme se za komplikace.
Včelařská sezóna letos ukazuje hned od začátku, že se včely neřídí kalendářem, ale počasím, snůškou a vlastní biologickou silou. Teplé březnové a dubnové dny, rychlý nástup kvetení ovocných stromů a dostatek pylu vytvořily podmínky, ve kterých se silná včelstva rozvíjela mimořádně rychle. To, co v jiných letech přichází až později na jaře, se letos může objevit už v polovině dubna: plně rozvinutá rojová nálada.
Po zimě s vysokými úhyny včelstev roste poptávka po oddělcích i přezimovaných včelstvech. Spolu s tím bohužel stoupá také riziko krádeží úlů. Zabezpečení stanoviště proto není zbytečný luxus, ale rozumná ochrana chovu včel, investovaného času i budoucího medného výnosu.
Péče o původ, vlastnosti a dlouhodobou stabilitu našich včelstev není okrajové téma. V podmínkách českého včelaření se stále znovu vrací otázka, zda dokážeme chránit to, co předchozí generace včelařů a chovatelů matek budovaly po mnoho desetiletí? Rčení o marné snaze se v lidské řeči objevuje od nepaměti.
Jarní období je ideálním časem na udělání pořádku v úlech. Staré a tmavší plásty nekompromisně putují do takzvaného „vařáku“ k vytavení vosku. Naopak pěkné, světlé plásty z chladicího boxu jsou připraveny k dalšímu použití. Pokud se ve včelstvu najde větší množství tmavších plástů, jsou postupně stahovány do spodních částí a nahrazovány novými mezistěnami.
Zajímavý přístup polských včelařů spočívá ve specifickém uspořádání zimování. Využívají vysoké dno a vysokou střechu. Praktickým indikátorem stavu zásob je metoda, kdy se z úlu vydělá jeden zásobní plást a položí se horizontálně nahoru nad chomáč. Tímto způsobem má včelař okamžitou kontrolu: pokud včelám docházejí zásoby a posouvají se nahoru, začnou tento plást konzumovat. Pouhým nadzdvihnutím plástu včelař hned vidí, zda včely trpí hladem.
Měly by „narazit“ na limity dědičnosti a postupně se vytratit, jenže realita je jiná. Asijská včela východní (Apis cerana) se v tropických oblastech australského Queenslandu překvapivě úspěšně prosadila i po výrazném poklesu genetické variability. A to navzdory tomu, že podobné „startovní podmínky“ bývají pro nově založené populace často likvidační – k nemalé nevoli části australských včelařů.
Včelí rámky se u nás nejčastěji vyrábějí z lipového dřeva. Je to tradiční a osvědčené řešení, které má své přednosti, ale v praxi naráží i na limity – zejména v životnosti, údržbě a pracnosti. Náš tým proto začal vyvíjet rámek, který by tyto slabiny omezil, přitom zachoval běžné včelařské postupy: standardní míru i práci s voskovou mezistěnou.
Tradiční včelařská praxe byla dlouho postavená především na kontrole síly včelstva, množství zásob, prostoru v úle a na tlumení varroázy. Tyto faktory zůstávají zásadní, ale samy o sobě nevysvětlují rozdíly v vitalitě, odolnosti a produkční schopnosti. Stále častěji se ukazuje, že o kondici včelstva rozhoduje i to, co se děje „uvnitř včely“ – tedy stav střevního mikrobiomu, dostupnost klíčových živin a to, jak kvalitně jsou včely (včetně matek) vychovány.
