Racionalizace má ve včelařství nezastupitelné místo

Racionalizací v obecném smyslu rozumíme snahu, úsilí směřující k efektivnějšímu využívání vstupů do nějaké činností. Ve včelařství je to efektivnější využití pracovního času při ošetřování na stanovišti, mimo stanoviště, finančních prostředků vložených do nákupu úlů, dopravních prostředků, krmiv a dalších materiálů včetně účelného využití prostor využívaného pro včelařský provoz.

Hlavním cílem racionalizace je především vyrobit jednotku produkce za nejnižší cenu včetně vložené práce, ale na druhé straně ji také co nejvýhodněji zhodnotit. V nedaleké minulosti se v racionalizaci na prvním místi řešil medomet a přitom jsme ještě ten med „neměli" nebo neuměli vyprodukovat. Asi je logičtější se snažit med naučit nejprve dostat do úlu a pak řešit jeho vytáčení především v případech, kdy je medu příliš. Tuto úvahu ale nelze brát doslova, celý včelařský provoz je nutné řešit jako komplex na sebe navazujících úseků. Ve včelařském provozu můžeme rozdělit racionalizační opatření např. do následujících oblastí:

• čas potřebný na ošetřování včelstva na stanovišti;
• čas potřebný na práce mimo stanoviště připadající na včelstvo;
• získávání medu a dalších včelích produktů;
• prevence a boj s nemocemi včelstev;
• kočování, přemisťování včelstev;
• plnění medu do obchodního balení a jeho realizace;
• u větších, především ekonomicky založených provozů, využití pracovního času mimo krátkou včelařskou sezónu.

Čas potřebný na ošetřování včelstev na stanovišti

Včelař by měl uplatňovat styl práce, při kterém by měl přejít od nápravy chyb, které učinil při předcházejícím zásahu, k přípravě včelstva na období do další plánované prohlídky

Čas potřebný k ošetřování včelstev v průběhu roku závisí na použitém úlu, metodice ošetřování včelstev a také na odborné zdatnosti včelaře. Při tradičním ošetřování před 30 až 50 lety se uváděla spotřeba času na včelstvo a rok 4-5 hodin. Dnes se počítá u vyspělejších včelařů 1-2 hodiny za rok a včelstvo, nezahrnuje se ale čas nutný k odběru medných plástů. Předpokladem malé spotřeby času na ošetřování včelstev během rokuje prohlídka včelstva nenáročná na čas. To závisí především na použitém úlu a minimalizaci počtu prohlídek během roku v závislosti právě na odborné zdatnosti. Včelař by měl uplatňovat styl práce, při kterém by měl přejít od nápravy chyb, které učinil při předcházejícím zásahu, k přípravě včelstva na období do další plánované prohlídky. To samozřejmě předpokládá znalosti o zákonitostech života včelstva mít zkušenosti a znalost místních především snůškových poměrů a také určitou předvídavost. Velkým pomocníkem je cit pro ošetřování včelstev. Není ale bez určitého rizika vynechat profilové prohlídky a zásahy:

• příprava plodiště na zimu začíná již v červnu, připravujeme vyšší plodiště než je zvykem, pokud je sestaveno z více nástavků, ctíme zákonitosti mezinástavkové mezery;
• dbáme na dostatek vhodného prostoru pro plod a dostatek zásob po celé pod-letí;
• včasné doplnění zásob do vysokého zimního prostoru;
• kromě protivarroázních opatření zajistíme klid a dostatek vzduchu velkým česnem a očky;
• odběr zimních mrtvolek pro vyšetření na nosemu při odběru zimní měli s vyhodnocením pásků měli na podložkách;
• jarní prohlídky s inventarizací, jejichž cílem je vyloučit slabá nebo nemocná včelstva na stanovišti;
• dostatek zásob, vody, vhodného prostoru pro kladení, dostatek včel;
• včasné rozšiřování, včasná a dostatečná stavba;
• při nárazových snůškách včas zvýšit počet rámků, jinak se dostaví rojení;
• důležitá plánovaná výměna matek;
• včelstvo udržovat bez přestávky v plodování od jara do konce podletí.

Nástavkové včelaření je předpokladem vysoké produktivity práce při ošetřování včelstev. V současné době je již významně rozšířeno a přispělo k vyznanému zvýšení produktivity v našem včelařství.

Dalším stupněm ke zvýšení produktivity je využití Dadant systému. Jde o systém využívaný ve velké míře ve světě především u profesionálních včelařů. První a velice častou námitkou proti Dadant systému je použití dvou rámkových měr vjednom úlu. Tato komplikace je jen zdánlivá, plodující včelstvo na velikém vysokém plástu rychle sílí a nevyžaduje mnoho zásahů. Nízké nástavky jsou jen medníkové, jejich odběr a vytáčení lze plně mechanizovat. Uvádím příklad, u kterého jsem byl osobně přítomen, a je zdokumentován na DVD: Jeden francouzský profesionální včelař sám obsluhoval 500-600 včelstev, bral si pomocníka jen na 14 dní pro vytáčení slunečnice a přípravu včelstev na zimu. Výzkumný ústav včelařský Dol vydal publikaci „Metodika ošetřování včelstev v ll-12rám-kovém systému Dadant“ včetně DVD na toto téma. Provoz francouzského včelaře je zachycen na DVD „Včelařské velkoprovozy2008“. Zde jsou uvedeny fantastické výkony při odběru medných nástavků, vytáčení, převozu včelstev. Konstrukce úlu má vazbu na využití mechanizace při kočování včetně času na přípravu úlů před převozem. I když dnešní výrobci produkují úly na vysoké technické úrovni, je možné najít náměty na zlepšení. Jediná záležitost, která se jednoznačně nedá určit, je požadavek na tepelnou izolaci úlové stěny. S vysokou jistotou lze ale potvrdit, že čím jsou tvrdší podmínky chovu včel, čím je chované včelstvo slabší a půdorys úlového prostoru menší, tím jsou nároky na tepelnou izolaci úlové stěny větší. Požadavky na úl z hlediska racionalizace můžeme stručně shrnout následovně:

• úlový prostor musí být dostatečně velký s možností rozšíření na výšku, musí vyhovovat chovu silných včelstev;
• při ošetřování včelstev, jednotlivých zásazích musí být nároky na čas prohlídky minimální, tomu vyhovují nástavkové úlové systémy;
• vnější tvar úlů musí vykazovat tvar hranolu bez výstupků tak, aby se s ním dalo snadno manipulovat pomocí mechanizace především při kočování;
• vnitřní prostor úlu musí být vyroben z materiálu, který nesmí uvolňovat žádné škodlivé látky včetně prachových částic, které by mohly přejít do medu;
• ve dnu úlu by měl být podmět o výšce min. 3 cm, u kočovných úlů kolem 10 cm;
Mezi práce konané mimo stanoviště jsou nejnáročnější na pracovní čas příprava rámků, drátkování a připevňování mezistěn
• česno by mělo mít měnitelnou velikost až po celou šíři dna s možnosti ochrany proti hlodavcům a rejskům v zimním období s otvory 6 x 6 - 7 x 7 mm;
• úly pro kočování je nutné vybavit uzavíratelnými česny a větráním nejlépe ve dně o ploše 200-500 cm2;
• česno úlu by mělo být v minimální výši 30 cm nad zemí, z úlů posazených na zemi se získává med s vyšším obsahem vody, mikroklima při zemi včelstvům méně prospívá;
• konstrukce úlové stěny a víka by měla umožňovat prostupnost vodních par v zimním období tak, aby v úlovém prostoru mimo dna žádná nekondenzovala;
konstrukce rámku musí být mechanicky Kg odolná pro použití v odvíčkovacích strojích, horní a spodní loučka rámku musí vyhovovat pravidlům pro konstrukci 'mezinástavkové mezery;
• úly nebo součásti úlů musí umožňovat ' provádění běžné desinfekce.

Mezi práce konané mimo stanoviště jsou nejnáročnější na pracovní čas příprava rámků, drátkování a připevňování mezistěn. Zatím největší efekt přináší drátkování nerezem a vyvařování vosku bez porušování drátkování. Vyvaření rámku ve vařící vodě po dobu, než se rozpustí dílo, ničí vysoké procento spor nosemózy a zvápenatění plodu. Pěkně vyvařený rámek vyžaduje pouze napnutí drátků a umožní zatavení mezistěny bez dalšího drátkování, což představuje obrovskou úsporu pracovního času.

Z výše uvedeného je patrné, že existuje mnoho oblastí při ošetřování včelstev a například při konstrukci úlů, kde můžeme najít mnoho námětů pro zlepšování.

Z časopisu včelařství Dr. Ing. František Kamler, ředitel VÚVč, Dol


TOP