Typy medů

Konkrétní typ medu, který od včel získáváme, závisí především na jeho zdroji, tedy místě, odkud včely odebírají základní surovinu pro jeho tvorbu. Medy dělíme podle jejich původu i druhu zpracování.

Mezi nejznámější typy medů patří květový (nazývané také nektarový) a medovicový (nebo také lesní) med. Jako „smíšené“ pak označujeme medy, které obsahují určitou dávku obou těchto typů medu. Oblíbenost smíšených medů je dána tím, že lze snadno korigovat nejen barvu, ale i vůni a chuť výsledného medu, podle poměru květového i medovicového medu uvnitř. (Většina medů, které se prodávají v obchodech, ale i u včelařů, bývají smíšeného typu.)

Květový med

Květový (nebo také nektarový) med vyrábějí včely z květných nektarů rostlin. Barva tohoto medu bývá světlá většinou žlutohnědá. Obvyklou součástí květových medů jsou pylová zrnka, díky nimž jsou v medu uchovány některé léčivé a povzbuzující látky. Jedná se o nejběžnější typ medu z hlediska jeho základní výrobní suroviny, proto je znám i v lidovém léčitelství. Tělo skrze něj získá poměrně snadnou energii, neboť je v základu tento med glukózou a fruktózou, tedy jednoduchými lehce štěpitelnými cukry.

Medovicový med

Medovicový (neboli lesní) med pochází z medovice – šťávy, kterou produkují lesní rostliny. Barva tohoto druhu medu bývá tmavší než u medu květovaného, převládají zde hlavně hnědé odstíny, které pocházejí od přírodních barviv dřevin. Med obsahuje velký podíl minerálních látek, které jsou pro člověka prospěšné – mezi nimi například draslík, fosfor a hořčík. V základu je med tvořen fruktózou, dextriny a flavonoidy. Tento med působí baktericidně.

Dělení jednosložkových medů

Zatímco květový med obsahuje nektar z více různých rostlin, a my většinou nejsme schopni určit, ze kterých, jednosložkové medy jsou právě díky určení jejich výchozí byliny či stromu jedinečné. Nektar, ze kterého byl včelami zhotoven akátový med, pochází samozřejmě z květů akátu. Tento med bývá bezbarvý či jemně žlutý. Výhodou tohoto typu medu je, že velmi pomalu krystalizuje. Tradičním jednosložkovým medem je v České republice lipový med. Jeho barva nebývá příliš výrazná, je spíše bezbarvá nebo nazlátlá, avšak jedná se o velmi kvalitní med, který chutná a voní po lipových květech. Med s původem v ovocných stromech bývá oblíbený, avšak jeho nevýhodou je fakt, že snadno podléhá krystalizaci. Barvu mívá nažloutlou. Dalším vynikajícím medem je vřesový med, který je specifický nejen svou červenohnědou barvou, ale i výraznou chutí a vůní. Při míchání má tendenci kapalnět, ale po chvíli opět tuhne. Med z pohanky bývá hnědý, a přestože jeho chuť není tak dobrá jako u jiných medů, spousta lidí ho vyhledává pro jeho léčivé účinky. Výjimečný není ani med z řepky olejky, který se hodí k pastování. V medu z lučních květů jsou přirozeně propojeny nektary z lučních rostlin i medovice z lesa. Má tmavší barvu a může se zdát, že voní po malinách či ostružinách.

Další dělení

Med dále můžeme dělit podle toho, jakým způsobem je zpracováván. O způsobu zpracování medu by měl být uveden záznam na jeho etiketě. Nejběžnějším typem je tzv. vytočený med, který včelaři získávají pomocí přístroje nazývaného medomet, jenž díky odstředivé síle vytlačí med z odvíčkovaných pláství a včelař jím později jen plní sklenice. Pastový med získá včelař na základě tzv. řízeného pastování medu. Pokud med pochází z velkotováren, je obvykle nechán, aby silně zkrystalizoval, a poté je rozemílán do požadované konzistence. Díky tomuto zpracování nebude med v budoucnu již samovolně krystalizovat. U plástečkového medu se jedná vlastně o nevytočené zavíčkované plástve, tedy med, který se prodává tak, jak si ho včely samy uskladnily. Zdlouhavější a pravděpodobně starší metodou získávání medu na způsob vytáčení je samovolné odkapávání medu z odvíčkovaných pláství. Medu, který jsme získali tímto způsobem, říkáme odkapávaný. Lisovaný med je opět spíše produktem velkotováren, kde nechají plástve projet lisem, který z vosku pláství vytlačí med za teploty o něco málo nižší než 45 °C. Pokud by byl med vystaven vyšší teplotě, došlo by k jeho znehodnocení.

Kritéria kvality medu

U medu pozorujeme jeho chuť, vůni, barvu a konzistenci. Každý med má jinou chuť a je na každém z nás, kterému typu medu dává přednost, jedno mají však všechny druhy medu společné – jsou totiž sladké.

Vůně medu je určena rostlinami, ze kterého med pochází. Med svou vůni může však také ztratit, a to v důsledku špatného skladování či jeho znehodnocení skrze vystavení příliš vysoké teplotě. Podle barvy medu se dá alespoň přibližně určit, z jakých rostlin pochází (pokud se tedy nejedná o med smíšený). Akátový med bývá čirý, oproti tomu medovicový med patří k těm nejtmavším. Konzistence medu závisí na tom, jakou má příslušný med tendenci krystalizovat. Mezi nejtekutější medy řadíme akátový med či medovicový med. Jiné medu bývají tuhé, jiné pastózní, specifické jsou pak medy rozplývající se.


TOP