Z Výzkumného ústavu včelařského Dol - XI (XXIII)
V pravidelné rubrice jsme čtenářům Včelařství představovali
různá témata, kterými se na pracovištích VÚVč zabýváme. Po celý rok 2019 jsme u
těchto článků také zveřejňovali logo VÚVč s ikonickým číslem 100. Nyní tak
nadešel správný čas podívat se o jedno století zpět a připomenout si založení
Výzkumného ústavu včelařského v Dole.
Potřeba a zájem o výzkumné pracoviště věnující se včelařství
vznikly již za Ra-kouska-Uherska. V roce 1909 směřovala na císařský dvůr do
Vídně k ministerstvu orby žádost o zřízení „zvláštní stolice nauky včelařské se
vzorným včelínem a výzkumnou a pozorovací stanicí pro praktické a další vědecké
bádání“. Podepsalo se pod ni 150 včelařských spolků a dokonce i 30 městských
zastupitelstev. Žádost také obsahovala volání po založení státní včelařské školy
a výuce včelařství ve všech typech nižších škol. Zastřešující organizací mělo
být zemědělské oddělení Vysoké školy technické v Praze, kde se později (1915)
docentem oboru včelařství habilitoval známý odborník MUDr. et Ing. Antonín
Schonfeld. Po vzniku samostatného Československa již také jako referent
ministerstva zemědělství Antonín Schonfeld inicioval založení několika
výzkumných ústavů. Dne 7. listopadu 1919 jsou tak pod číslem jednacím 23063
zřízeny státní zemědělské ústavy pro živočišnou výrobu. Jednímz nich je právě i
Výzkumný ústav včelařský a Antonín Schonfeld se stává jeho prvním přednostou.
Osobnost Antonína Schónfelda můžeme nazvat jako renesanční. Měl velmi široký
záběr znalostí, i proto byl souběžně i vedoucím výzkumného ústavu rybářského a
hydrobiologického.
V roce 1919 byl tedy Výzkumný ústav včelařský založen, avšak ještě neměl žádné
zázemí „se střechou“ a k péči ani jedno včelstvo. To se změnilo až v roce 1922.
Dol je součástí malé obce Máslovice na pravém břehu Vltavy. Na Máslovic-kém
potoce se již několik století nacházel mlýn, který současně s okolními pozemky
koupil významný politik a osobnost Dr. Julius Grégr v roce 1893. Postavil si zde
letní sídlo, kde ovšem již o pouhé tři roky později zemřel. Grégrův zeť JUDr.
Karel Groš nabídl v roce 1922 usedlost na potoce i Grégrovu vilu s přilehlými
pozemky k prodeji ministerstvu zemědělství. To je zakoupilo a od roku 1923 má
již státní Výzkumný ústav včelařský své pevné místo na mapě. Zajímavostí je, že
Zemské ústředí včelařských spolků (ZÚVč) zakoupilo během první světové války
pozemek v Praze na Žižkově, kde chtělo vybudovat včelařský dům a zřídit zde
řádnou včelařskou školu. Ihned po válce podalo ZÚVč žádost na ministerstvo
zemědělství s tím, že daruje tento pozemek jako vklad pro výstavbu včelařského
ústavu. To však nebylo vzhledem k poválečným poměrům nějakou dobu možné a k
převodu žižkovského pozemku na stát došlo až současně s koupí statku „Dol“ v
roce 1923.
Pod vedením Antonína Schonfelda vznikla již také první detašovaná pracoviště v
Liptovském Hrádku a v Židlochovicích u Brna. Židlochovická stanice se později
přemístila do Prostějova a nyní je v Žeravicích u Přerova, V 50. a 60. letech
minulého století byla založena další detašovaná pracoviště v Zubří, Kývalce u
Rosic a v Pekařově. Liběchovská stanice byla původně ve včelíně manželky
prvorepublikového ministra financí Aloise Rašína, ale v důsledku restitucí byla
přesunuta na jiný blízký pozemek. V zámecké zahradě ve Filipově u Čáslavi jsme
včelařili v nájmu také až do sametové revoluce a pak jsme včel-stva přestěhovali
do vlastního objektu na Skřivánek nedaleko Havlíčkova Brodu.
To, že jsou stanice rozmístěné v různých podmínkách České republiky, umožňuje
získávat spolehlivější výsledky pokusů (úlové systémy, plemenný materiál, léčiva
atd.), než kdyby byly na jednom místě.
V současnosti jsou včelstva na stanicích zapojena do plemenářských programů a do
genetických zdrojů. Všechna pracoviště patří mezi vyšší šlechtitelské chovy
uznaného chovatelského sdružení včely kraňské a o včelstva pečují zkušení
včelmistři.
Nejen včely, i bourec morušový
Řada světových včelařských ústavů věnovala v minulosti pozornost i bourcům
morušovým a hedvábnictví. Bourci jsou totiž velmi vhodným genetickým modelem a
dají se poměrně snadno chovat v laboratoři i pro účely základního výzkumu.
Nejinak tomu bylo i na Dole a ještě stále se v blízkosti dolského včelína
nachází plocha s několika desítkami stromů moruší. Jejich listy jsou totiž
exkluzivní potravou housenek bourců. Výzkum hedvábnictví v českých podmínkách
spočíval ve vypracování a načasování chovu bourců, aby bylo možno získávat
jedinečný produkt v podobě hedvábí v nouzových letech, která byla a zřejmě i
nadále budou spojena s různými krizemi globálního měřítka. Hedvábnictví bylo
direktivně zrušeno počátkem 50. let minulého století a pak ještě na tři roky
obnoveno koncem osmdesátých let. Nyní už je jen vzpomínkou.
Nemoci včel, léčiva, Dolská medovlna
V dolské centrále probíhají klíčové činnosti ústavu. Prakticky od svého vzniku
se zde řeší problematika včelích nemocí a možnosti jejich diagnostiky, tlumení a
předcházení. V Dole se nacházejí akreditované laboratoře. V mikrobiologické
labóratoři byla mj. vynalezena metoda diagnostiky řady nákaz včel ze včelí měli.
Chemická laboratoř dlouhodobě věnuje pozornost kvalitě včelích produktů a
zejména možnostem prokazování falšování medu. Jsou na ni také vázány analýzy
kvality a správnosti vyráběných veterinárních léčiv, určených zejména k hubení
roztočů Varroa destructor. To je, jak známo, hlavním a největším problémem
celosvětového včelařství a díky jedinečné osobnosti, dlouholetému řediteli
ústavu Ing. Vladimíru Veselému, CSc., byla vypracována celoroční funkční
metodika k tlumení varroázy.
K Dolu jednoznačně patří i Dolská medovina. Její výrobou se
tu zabýváme už od 60. let a propagujeme i její produkci mezi drobnými včelaři.
Každoročně pořádané kurzy domácí výroby medoviny jsou jedny z
nejnavštěvovanějších.
Do další stovky
V roce 1997 se ústav změnil na společnost s ručením omezeným. Jedním ze
společníků je i Český svaz včelařů a jeho prostřednictvím i většina včelařů v
České republice. Po celou dobu existence ústavu bylo hlavní úsilí zaměřeno na
přinášení funkčních poznatků do včelařské praxe. A věříme, že tomu tak bude
nadále i dalších 100 let.
Tento text je však jen velmi stručným výletem do historie VÚVč, která by se
nemohla napsat bez stovek zaměstnanců a tisíců včelařů a včelařek, kteří, ač zde
nejsou jmenováni, rozmanitě přispěli k jedinečnosti dolského výzkumného
pracoviště. Děkujeme.
z časopisu včelařství MVDr. Martin Kamler s použitím
archivních materiálů a vzpomínek pamětníků