Z Výzkumného ústavu včelařského Dol - XI (XXIII)

V pravidelné rubrice jsme čtenářům Včelařství představovali různá témata, kterými se na pracovištích VÚVč zabýváme. Po celý rok 2019 jsme u těchto článků také zveřejňovali logo VÚVč s ikonickým číslem 100. Nyní tak nadešel správný čas podívat se o jedno století zpět a připomenout si založení Výzkumného ústavu včelařského v Dole.
 

Potřeba a zájem o výzkumné pracoviště věnující se včelařství vznikly již za Ra-kouska-Uherska. V roce 1909 směřovala na císařský dvůr do Vídně k ministerstvu orby žádost o zřízení „zvláštní stolice nauky včelařské se vzorným včelínem a výzkumnou a pozorovací stanicí pro praktické a další vědecké bádání“. Podepsalo se pod ni 150 včelařských spolků a dokonce i 30 městských zastupitelstev. Žádost také obsahovala volání po založení státní včelařské školy a výuce včelařství ve všech typech nižších škol. Zastřešující organizací mělo být zemědělské oddělení Vysoké školy technické v Praze, kde se později (1915) docentem oboru včelařství habilitoval známý odborník MUDr. et Ing. Antonín Schonfeld. Po vzniku samostatného Československa již také jako referent ministerstva zemědělství Antonín Schonfeld inicioval založení několika výzkumných ústavů. Dne 7. listopadu 1919 jsou tak pod číslem jednacím 23063 zřízeny státní zemědělské ústavy pro živočišnou výrobu. Jednímz nich je právě i Výzkumný ústav včelařský a Antonín Schonfeld se stává jeho prvním přednostou.

Osobnost Antonína Schónfelda můžeme nazvat jako renesanční. Měl velmi široký záběr znalostí, i proto byl souběžně i vedoucím výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického.

V roce 1919 byl tedy Výzkumný ústav včelařský založen, avšak ještě neměl žádné zázemí „se střechou“ a k péči ani jedno včelstvo. To se změnilo až v roce 1922.

Dol je součástí malé obce Máslovice na pravém břehu Vltavy. Na Máslovic-kém potoce se již několik století nacházel mlýn, který současně s okolními pozemky koupil významný politik a osobnost Dr. Julius Grégr v roce 1893. Postavil si zde letní sídlo, kde ovšem již o pouhé tři roky později zemřel. Grégrův zeť JUDr. Karel Groš nabídl v roce 1922 usedlost na potoce i Grégrovu vilu s přilehlými pozemky k prodeji ministerstvu zemědělství. To je zakoupilo a od roku 1923 má již státní Výzkumný ústav včelařský své pevné místo na mapě. Zajímavostí je, že Zemské ústředí včelařských spolků (ZÚVč) zakoupilo během první světové války pozemek v Praze na Žižkově, kde chtělo vybudovat včelařský dům a zřídit zde řádnou včelařskou školu. Ihned po válce podalo ZÚVč žádost na ministerstvo zemědělství s tím, že daruje tento pozemek jako vklad pro výstavbu včelařského ústavu. To však nebylo vzhledem k poválečným poměrům nějakou dobu možné a k převodu žižkovského pozemku na stát došlo až současně s koupí statku „Dol“ v roce 1923.

Pod vedením Antonína Schonfelda vznikla již také první detašovaná pracoviště v Liptovském Hrádku a v Židlochovicích u Brna. Židlochovická stanice se později přemístila do Prostějova a nyní je v Žeravicích u Přerova, V 50. a 60. letech minulého století byla založena další detašovaná pracoviště v Zubří, Kývalce u Rosic a v Pekařově. Liběchovská stanice byla původně ve včelíně manželky prvorepublikového ministra financí Aloise Rašína, ale v důsledku restitucí byla přesunuta na jiný blízký pozemek. V zámecké zahradě ve Filipově u Čáslavi jsme včelařili v nájmu také až do sametové revoluce a pak jsme včel-stva přestěhovali do vlastního objektu na Skřivánek nedaleko Havlíčkova Brodu.

To, že jsou stanice rozmístěné v různých podmínkách České republiky, umožňuje získávat spolehlivější výsledky pokusů (úlové systémy, plemenný materiál, léčiva atd.), než kdyby byly na jednom místě.

V současnosti jsou včelstva na stanicích zapojena do plemenářských programů a do genetických zdrojů. Všechna pracoviště patří mezi vyšší šlechtitelské chovy uznaného chovatelského sdružení včely kraňské a o včelstva pečují zkušení včelmistři.
Nejen včely, i bourec morušový

Řada světových včelařských ústavů věnovala v minulosti pozornost i bourcům morušovým a hedvábnictví. Bourci jsou totiž velmi vhodným genetickým modelem a dají se poměrně snadno chovat v laboratoři i pro účely základního výzkumu. Nejinak tomu bylo i na Dole a ještě stále se v blízkosti dolského včelína nachází plocha s několika desítkami stromů moruší. Jejich listy jsou totiž exkluzivní potravou housenek bourců. Výzkum hedvábnictví v českých podmínkách spočíval ve vypracování a načasování chovu bourců, aby bylo možno získávat jedinečný produkt v podobě hedvábí v nouzových letech, která byla a zřejmě i nadále budou spojena s různými krizemi globálního měřítka. Hedvábnictví bylo direktivně zrušeno počátkem 50. let minulého století a pak ještě na tři roky obnoveno koncem osmdesátých let. Nyní už je jen vzpomínkou.

Nemoci včel, léčiva, Dolská medovlna

V dolské centrále probíhají klíčové činnosti ústavu. Prakticky od svého vzniku se zde řeší problematika včelích nemocí a možnosti jejich diagnostiky, tlumení a předcházení. V Dole se nacházejí akreditované laboratoře. V mikrobiologické labóratoři byla mj. vynalezena metoda diagnostiky řady nákaz včel ze včelí měli. Chemická laboratoř dlouhodobě věnuje pozornost kvalitě včelích produktů a zejména možnostem prokazování falšování medu. Jsou na ni také vázány analýzy kvality a správnosti vyráběných veterinárních léčiv, určených zejména k hubení roztočů Varroa destructor. To je, jak známo, hlavním a největším problémem celosvětového včelařství a díky jedinečné osobnosti, dlouholetému řediteli ústavu Ing. Vladimíru Veselému, CSc., byla vypracována celoroční funkční metodika k tlumení varroázy.
 

K Dolu jednoznačně patří i Dolská medovina. Její výrobou se tu zabýváme už od 60. let a propagujeme i její produkci mezi drobnými včelaři. Každoročně pořádané kurzy domácí výroby medoviny jsou jedny z nejnavštěvovanějších.

Do další stovky

V roce 1997 se ústav změnil na společnost s ručením omezeným. Jedním ze společníků je i Český svaz včelařů a jeho prostřednictvím i většina včelařů v České republice. Po celou dobu existence ústavu bylo hlavní úsilí zaměřeno na přinášení funkčních poznatků do včelařské praxe. A věříme, že tomu tak bude nadále i dalších 100 let.

Tento text je však jen velmi stručným výletem do historie VÚVč, která by se nemohla napsat bez stovek zaměstnanců a tisíců včelařů a včelařek, kteří, ač zde nejsou jmenováni, rozmanitě přispěli k jedinečnosti dolského výzkumného pracoviště. Děkujeme.

z časopisu včelařství MVDr. Martin Kamler s použitím archivních materiálů a vzpomínek pamětníků