Včely jsou fascinující stvoření, která se i v situacích, kdy je narušený řád, nevzdávají. Při budování svých hnízd si zachovávají rovnováhu a využívají strategie, které jejich druh v průběhu nesčetně generací vylepšil. Představte si, že dělníci dokončují stavbu, a když se další den vrátí, najdou vše přeházené. Střecha je na místě sklepa, obytná část v podzemí a nejen to - části jsou pootočené a okna změnila orientaci. Dělníci by možná zpanikařili, ale včely si s tím poradí. Podle výzkumu mezinárodního týmu vedeného biologem Michaelem Smithem z Přírodovědecké fakulty Auburnské univerzity se včely umí s chaosem vypořádat. Bylo prokázáno, že jsou úžasně adaptabilní, i když jsou nuceny přizpůsobovat hnízdo několikanásobným přestavbám.
Včely jsou fascinující stvoření, která se i v situacích, kdy je narušený řád, nevzdávají. Při budování svých hnízd si zachovávají rovnováhu a využívají strategie, které jejich druh v průběhu nesčetně generací vylepšil. Představte si, že dělníci dokončují stavbu, a když se další den vrátí, najdou vše přeházené. Střecha je na místě sklepa, obytná část v podzemí a nejen to - části jsou pootočené a okna změnila orientaci. Dělníci by možná zpanikařili, ale včely si s tím poradí.
Podle výzkumu mezinárodního týmu vedeného biologem Michaelem Smithem z Přírodovědecké fakulty Auburnské univerzity se včely umí s chaosem vypořádat. Bylo prokázáno, že jsou úžasně adaptabilní, i když jsou nuceny přizpůsobovat hnízdo několikanásobným přestavbám. Výzkum, jehož výsledky publikoval vědecký časopis Proceedings of the Royal Society B, odhalil tuto zajímavou skutečnost.
Experiment začal vložením deseti tisíc dělnic do úlu se stejným počtem rámků. Včely zde začaly tvořit kulovité hnízdo z paralelně umístěných plástů. Vědci proces dokumentovali fotografiemi a pravidelně přemísťovali a otáčeli rámky, čímž včelám opakovaně narušovali plány. Polovina úlů podléhala těmto zásahům, zatímco druhá polovina měla klid na stavbu.
Smith a jeho tým očekávali, že narušená struktura hnízda ovlivní efektivitu včel. Mysleli si, že opakované změny mohou snížit jejich výkonnost. Překvapením bylo zjištění, že výkonnost zůstala nedotčená. Studie nenašla žádný významný rozdíl v počtu dělnic, ploše plástů, hmotnosti úlů, ani v teplotě hnízd mezi nerušenými a narušovanými včelstvy.
„Všichni jsme byli překvapeni, jak dobře se promíchané kolonie adaptovaly,“ uvedl Peter Marting z Auburn University. „Domnívali jsme se, že některé kolonie mohou mít problémy a nepřežijí ani do léta. Odolnost včel nás přiměla podrobněji prozkoumat, jak a kde dělnice přidávají nové plásty při budování hnízd. To nás vedlo k vývoji počítačových modelů pro předpověď konstrukce plástů.“
Klíčová role propojení plástů
Vynikající schopnost včel medonosných přizpůsobit se opakovanému narušení jejich staveb spočívá v tom, jak dovedně dokážou včely přetvořit tvary plástů podle dostupné hnízdní dutiny. V přírodě čelí včely různorodým a často nepravidelným tvarům úkrytů, což jim umožnilo vyvinout schopnost maximálně využívat dostupné prostory.
Z výsledků pozorování, jak včely staví a opravují hnízda, vědci vytvořili počítačové modely stavebního chování včelstev. Tyto modely ukázaly, že při rozšiřování hnízd včely preferují propojení plástů. Opravy se zaměřují zejména na spoje, které jsou klíčové pro udržení trojrozměrné struktury hnízda. Propojení plástů je nesmírně důležité, neboť snižuje poměr plochy plástů k jejich objemu, což vede k menším tepelným ztrátám a lepší termoregulaci hnízda. Tyto podmínky podporují vývoj plodu a zvyšují šance na přežití v zimních měsících.
Propojení plástů také usnadňuje včelám sdílení informací a vytváří ideální podmínky pro pohyb uvnitř hnízda při důležitých činnostech, jako jsou ukládání potravy, krmení larev a kladení vajíček královnou.
Autoři studie jsou přesvědčeni, že pochopení základních mechanismů adaptivního stavebního chování u sociálního hmyzu může přinést cenné poznatky o principech kolektivní inteligence a zajištění odolnosti složitých systémů.
„Včely medonosné jsou nesmírně dobře prozkoumaný systém, avšak řada základních vývojových otázek zůstává nezodpovězena, protože často nezkoumáme přirozený životní cyklus včelstva,“ říká Michael Smith. „Je důležité provádět experimenty, které odhalí, jakým způsobem včely reagují na výzvy,“ dodává.
Z časopisu včelařství Jaroslav Petr
