Zákonitosti života včel

Dnes je včelařství o mnohem, až nepředstavitelně, jednodušší, než dříve. Naši předci trnitou a složitou cestou pokusů a omylů dovedly včelařství až na náš práh.

Popsali zákonitosti života a chování včel, popsali, jak se má včelař chovat ke včelám, a vysvětlili, co od nich očekávat. Můžeme to shrnout jako zákonitosti života včel. Odborně pak jako biologie včely medonosné, ze které včelařství vychází a bez které se neobejde.

Bez znalosti základních principů, jako je stavba těla, procesy a činnost organismu včel, vývoj jedince i celého druhu, chování divokých včel v přírodě a zdomácnělých v úlech bude včelařství jen útrpnou cestou. Při osvojení si pár základních principů se z každého může stát úspěšný včelař. Všechnu tu špinavou a těžkou práci za nás odvedli naši předkové a dnes již i vědci. Stačí jejich znalosti přijmout a využívat je.

V tomto článku vás nemůžeme bohužel seznámit se vším, na to často nestačí ani tlustá kniha. Připravili jsme alespoň základní poznatky, které je dobré znát ještě před začátkem práce se včelami.

Včelí mezera

Včelí mezera je pro včely velmi důležitá, potřebují ji ke snadnému průchodu z plástu na plást, a proto ponechávají kolem plástů 8mm mezery s odchylkou ±2 mm. Pokud bude mezera menší, budou ji zastavovat propolisem, a pokud bude větší, začnou v mezerách stavět nadivoko (zvláště při nedostatku prostoru).

Nelepší je pořídit si rovnou úl, který včelí mezeru ctí a počítá s ní. Jinak včelař riskuje nadměrné spojování jednotlivých pater rámků voskovými můstky, což mu silně ztíží práci v úlu, a také se budou jeho včely v úlu tísnit.

Rozteč plástů

Se včelí mezerou úzce souvisí rozteč plástů, tedy mezery mezi plásty. Platí, že běžná osová vzdálenost sousedních plástů se pohybuje od 35 do 37 mm.

V praxi to znamená, že když v desetirámkovém nástavku ponecháme jen 9 rámků s mezistěnami, včely začnou kromě plástů na mezistěnách stavět i přístavky, takzvanou divočinu, které budou mezistěny a rámky všeljak propojovat. Pokud ale včelař do stejného nástavku vloží devět, již vystavěných plástů, včely jen prodlouží (nebo prohloubí) jejich buňky. Takový jev je skvěle využitelný pro zvýšenou produkci medu, počítejte ale s vyšším obsahem vody.

Trubčina při používání mezistěn

Včely jsou autonomní živou bytostí, proto i bez přičinění včelařů v dutině staví hned několik typů buněk. Pokud vložíte rámky s mezistěny, včely staví běžně jen buňky pro dělnice. Když vložíte stavební rámky (tedy prázdné rámky bez mezistěn), včely začnou se stavbou buněk pro trubce, které se stanou magnetem na matku, která velmi rychle takové buňky zaklade.

S takovým přístupem má včelař velkou šanci ovlivňovat polohu plodového tělesa ve svém úlu. Jinou možností je použití oček v úlu, jelikož matka ráda klade ve vzdušnější části úlu, kde je dobrý přívod čerstvého kyslíku.

Trubci a obměna genofondu

Je známo, že se trubci rodí z neoplozeného vajíčka a proto mají pouze jednu sadu chromozomů – tu po matce. To je fakt, to není zásadní problém. Ten nastane jen ve chvíli, kdy matce dojde zásoba spermatu. Sice může dál klást vajíčka, ale pouze a výhradně neoplozená, tedy trubce. Vytváří a uzavírá se tak kruh bohatosti genetického vzorce včelstva. V rozmanitosti genetického materiálu je síla, pokud se genom nebude obměňovat, brzy nastane degenerace. Neznamená to, že včelstvo okamžitě vymře, pouze to oddálí o pár generací zánik včelstva. Proto je dobré připravit se na tyto důsledky a to velmi jednoduše.

Nejsnazší cestou, jak obnovit a „rozdmýchat“ genetiku vašich včel, je nákup nových matek i s matečníky. Tyto matky brzy nakladou nová neoplozená vajíčka – trubce. Ti ji reprezentují novou krev a čerstvou dávku energie. Nové matky budou zároveň rodit dělnice, které budou geneticky z poloviny obměněné (nová matka, staří trubci). Brzo dojde k plození plně nových dělnic z nové matky a jejich nových trubců.

Počty a poměry však nikdy nemohou být vzhledem k vysoké hustotě zavčelení na našem území stoprocentní.

Slídivost

Brzy po letním slunovratu genetické hodiny včelám začnou připomínat blížící se zimu. A jelikož se začnou pomalu i ztenčovat snůškové zdroje, začnou včely být více aktivní ve shánění rychle přístupné sladiny. Proto je velmi nevhodné v tento čas zapomenout nějaký plást s medem. Včely jej dřív nebo později najdou a celé jeho zásoby rychle přenesou do svých úlů.

S tím souvisí i kradení z cizích obsazených úlů. Pokud tamní včelstvo bude slabé a svůj med si neuchrání, brzy o něj přijdou. Pokud je právě vaše včelstvo slabší, přivřete česno, včely budou mít pak větší šanci se ubránit nájezdům loupežníků. Pokud k loupežím již dochází, stěhujte včelstvo.

Požár

Požár je pro včely nepředstavitelnou a nutno říct – totální – katastrofou. Druh včely je však prastarý, nejspíše starší než lidské pokolení a díky tomu mají v sobě zakódovanou základní informaci k přežití. Jelikož nejsou schopny proti ohni bojovat, v okamžiku, kdy zpozorují, respektive pocítí, kouř jako prvotní důkaz přítomnosti ohně, naberou do medného váčku zásoby a začnou se evakuovat na nové stanoviště.

Pro včelaře z toho plyne ponaučení – střídmé používání kuřáku.

Zloději úlu

Včelstvo má obdivuhodný potenciál přežití nepřízně zimy. Včely jsou schopny nashromáždit tolik cukerného i bílkovinného materiálu, že z něj vyžijí celou zimu i jaro. Není proto divu, že do úlů v zimě zavítá nejeden narušitel.

Zkušenost a evoluce včely vybavily pro boj s vetřelci žihadlem. Můžeme namítat, že boj žihadlem je kontraproduktivní, protože včelu usmrtí. Má to však svůj silně opodstatněný důvod.

Pokud včely budou bodat namátkou po celém těle protivníka, snadno to ustojí. Ovšem dostat deset žihadel do paže je bolestivější a otupující více, než deset žihadel rozesetých po celém těle. To, že žihadlo zůstane v těle zabodnuté, sice usmrtí včelu, ale jed bude do rány proudit déle a co je hlavní – feromony uvolněné vytržením žihadla přilákají do těchto míst další včely, které bodnou do stejného místa. Nejedná se zde o nic jiného než o dokonalou taktiku soustředění a maximalizace účinku.

A opět poučení pro včelaře – nevzbuzujte ve včelách přílišnou nenávist.


TOP