Vlastní matky i při hobby včelaření

Se šestnácti včelstvy se stále považuji za hobby včelaře. Přitom každoročně řeším výměnu několika matek z různých důvodů, ať už je to stáří, špatná vlastnost, či výkon. Každý včelař si přece jenom v koutku duše přeje vychovat matky vlastní. Tak jsem začal i já.

Po přečtení článků na internetu a konzultacích s místními zkušenými včelaři jsem si postupně našel cestu, která mi nejvíce vyhovuje a produkci matek pro moji potřebu bohatě postačuje. Matky vychovávám z nouzových matečníků přímo v odděl-cích, které potom spojím přes noviny se včelstvem, kde chci matku vyměnit.

Včelařím v úlech s rámkovou mírou 39 x 24 a při tomto chovu matek musím podotknout, že používám mateří mřížku. Princip tedy spočívá v tom, že vezmu celý medník, do kterého jsem den předem dal chovný rámek na tzv. ovonění, a tento medník dám na úlové dno stranou od původního úlu. Tento úkon udělám jako první a z plodiště z otevřeného plodu sklepnu ještě do tohoto medníku včely obsedající alespoň dva rámky. Pozor na matku í Ideální je, pokud matku chytnu do výchytky, tudíž mám jistotu, že ji nepřenesu do osiřelého medníku. Takto připravený medník nechám půl hodiny až hodinu osiřet a mezitím přelarvím do chovného rámku vhodné larvičky. Přelar-vuji do naředěné mateří kašičky, ale pokud ji nemám, tak do převařené vody ovoněné medem. Při přelarvení si z rámečku s plodem opatrně seříznu nastavené buňky, zůstanou tam pouze dna buněk a larvičky se snáze nabírají na přelarvovací lžičku. Po přelarvení vrátím chovný rámek doprostřed osiřelého medníku tam, odkud jsem ho vzal.

Včely mezitím naplno pocítily osiřelost a přijmou nabízené larvičky v chovném rámku, protože jinou možnost plodu nemají. Vše nechám přes noc a druhý den opatrně zkontroluji, kolik larviček je nakrmeno mateří kašičkou (viz úvodní fotografie). Na chovných rámečcích mám deset matečníkových misek a pohybuji se s přijetím okolo šesti až sedmi, což je pro moji potřebu dostačující. Po kontrole při-
jetí celý medník vrátím jako třetí nástavek hned nad mateří mřížku, aby matečníky byly co nejblíže plodovému tělesu, ale zároveň oddělené od matky mřížkou. Pokud potřebuji přidávat další medníky, nic mi v tom nebrání a můžu je dávat nad tento. Vše splyne v jedno původní včelstvo tak, jako to bylo předtím.

Za deset dnů od přelarvení jsou matečníky před vylíhnutím. Sundám je z chovného rámku a dám na opačnou stranu včelína do plemenáčů, kde matečník zavěsím mezi dva rámky a pak už je vše na přírodě. Tento postup zopakuji dvakrát až třikrát v rozmezí přibližně dvou týdnů. Všechny matky se nevrátí ze snubních letů, takže po kontrole a případné ztrátě matky mám k dispozici další matečníky.

Letošní druhá polovina května matkám nepřála, dobrých čtrnáct dnů bylo u nás na Vysočině deštivo a chladno, takže mě čekalo deset vylíhnutých panušek v plemenáčích, až budou moci uskutečnit snubní let a návrat do plemenáčů.

Na závěr bych chtěl říci, že se určitě najdou včelaři, kterým se tento postup třeba nebude líbit, nicméně i v tom je včelařství krásným koníčkem. Stejné věci lze dosáhnout různými způsoby a každý si najde to svoje, jak to dělám já“. Proto děkuji časopisu Včelařství, že tato rubrika existuje a člověk se poučí zkušenostmi jiných, nebo si článek pouze přečte a zůstane u svého osvědčeného postupu.

Z časopisu včelařství Aleš Čivmý.