Co je to Varroáza?

Varroáza představuje kontinuální výzvu pro včelaře po celém světě, jelikož tento parazitický roztoč způsobuje významné škody včelstvům a je zdrojem řady nemocí.

Jaké možnosti máme k dispozici v boji Varroázou?

Varroa Destructor – nebezpečný roztoč pocházející z Asie

Roztoč Varroa Destructor byl poprvé zaznamenán v roce 1904 v Indonésii. V průběhu následujících padesáti let se začal šířit do Číny, Indie a následně přes Rusko dorazil do včelstev v Německu a Polsku. V roce 2007 pak byla zaznamenána jeho přítomnost na Havaji.

Proč je boj proti varroáze nepřetržitý? Roztoč nemá žádné přirozené predátory, který by mu zabránili v rozšiřování. Výsledkem je, že po léčení je včelstvo brzy znovu infikováno. Proto je nutné bojovat proti varroáze systematicky, neboť včely nemají dostatečné přirozené obranné mechanismy proti tomuto parazitu.

Neléčení varroázy přináší vysoká rizika. Dospělé včely oslabují a celé včelstvo trpí podvýživou. Napadené larvičky se vyvinou na dospělé jedince s menším břichem, nedostatečně vyvinutými křídly a nohami, a často záhy umírají. Včely nakažené varroázou jsou tak slabé, že přežije jen malé procento z nich. Kromě toho jsou oslabené včely náchylnější k dalším chorobám, jako jsou bakteriální infekce hniloby plodu, viry infekčních chorob a spory plísně. Varroa Destructor rovněž přenáší viry deformovaných křídel a paralýzy.

Právní stránka chovu včel

Podle zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů, tzv. veterinárního zákona, jsou včely považovány za hospodářské zvíře. To znamená, že na chovatele včel se vztahují specifické požadavky uvedené ve veterinárním zákonu a detailněji specifikované ve vyhlášce č. 18/2018 Sb.

Všeobecné povinnosti chovatelů zvířat, uvedené v § 4 a § 5 veterinárního zákona, zahrnují chov zvířat v prostředí a podmínkách odpovídajících jejich biologickým a fyziologickým potřebám a zdravotnímu stavu. Zařízení pro chov včel musí umožňovat kontrolu zdravotního stavu včel, například prostřednictvím rozebírání včelích děl a prohlížení plástů, a musí být konstruována z materiálů šetrných k jejich zdraví a nezávadnosti produktů.

Varroa – Identifikace a metody napadení

Varroa Destructor, roztoč, je viditelný pouhým okem a může být pozorován na dospělých včelách i na včelím plodu v různých vývojových stadiích. Roztoč prochází svým vývojovým cyklem jak na larvách, tak na dospělcích.

Roztoči se živí dospělými včelami po dobu čtrnácti dnů a poté obsazují plodové buňky. Samičky mohou přežívat zhruba dva měsíce, pokud jsou oplozené, mohou přežít až sedm měsíců během zimy ukrývajíc se pod břišními segmenty dospělých včel. Po odtržení od včel Varroa Destructor obvykle umírá během 1-10 dnů.

Samičky Varroa Destructor mají tendenci obsazovat buňky s trubčím plodem, který je odchováván v tmavějších, často používaných plástech, zatímco světlejší plásty jsou méně napadány. Pro zjištění stupně napadení včelstva je efektivní v červnu spočítat počet uhynulých samiček Varroa Destructor za den, a tuto hodnotu vynásobit 120 pro získání odhadu celkového počtu parazitů. Roztoče lze identifikovat vizuálním zkoumáním trubčího plodu, kde mohou být roztoči velkosti 1,4-1,7 mm viditelní.

Varroáza – léčba

Účinný boj proti varroáze vyžaduje použití vhodných léčiv v pravý čas. Největší úmrtnost varroázy je zaznamenána od srpna do října a na závěr zimování. Standardně se ošetření proti varroáze provádí na jaře (březen/duben) a na počátku podzimu (září, někdy i srpen).

Je kritické střídat léčebné metody, aby se předešlo rezistenci parazitů, která by mohla vážně ohrozit včelstvo. Důležité je měnit nejen název léku, ale zejména účinnou látku. Je třeba mít na paměti, že zcela eliminovat varroázu není možné.

Varroáza – přírodní kontrola

Léčiva proti varroáze mohou ovlivnit chuť a kvalitu medu, proto se aplikují mimo období produkce medu určeného pro lidskou spotřebu. Na ekologických farmách jsou populární přírodní metody léčby. Kyselina mravenčí, mléčná, citronová a šťavelová. Využívají se úle k aplikaci v správném množství a čase s pomocí různých odpařovačů.

Na ekologických farmách se rovněž používá posypání včel moučkovým cukrem pro mechanické setřesení parazitů. Tato metoda však obvykle nemůže sloužit jako hlavní forma léčby. Jsou zmiňovány také metody jako fumigace spálenými listy rajčat, křenu nebo červené řepy, nicméně tyto domácí metody nejsou spolehlivě účinné.

Dále se na ekologických farmách využívá blatouch, který má střední účinnost proti parazitům. Z byliny se připravuje nálev, který se aplikuje jako postřik. Obdobně lze využít i sušenou mořskou růži obsahující těkavé oleje, jejíž spálením dojde k vykuřování hmyzu.

Varroáza – léčba pro včely

Při výběru léků proti varroáze je zásadní znát složení přípravků a zvolit ten pravý:

Amitraz – Tento lék je mezi včelaři velmi oblíbený díky účinnosti až 98%. Je dostupný ve formě vypalovacích tablet nebo pásků pro zavěšení mezi rám¨ky. Je třeba být opatrný, jelikož může docházet k absorpci do medu.
Thymol – Produkty na bázi thymolu se obvykle dodávají ve formě tablet a jsou účinné pouze v teplotním rozmezí 15-30 °C, nad těmito hodnotami mohou vést k úhynu včel.
Flumethrin – Přípravky s flumethrinem, dostupné ve formě proužků, mají podle některých včelařů nízkou účinnost.

Další metody boje proti varroáze

Biotechnické metody – Jednou z běžných metod je vyřezávání trubčího plodu. Včelám se poskytne prázdný rámeček bez mezistěny, který zakladou a po zavíčkování se obsah rámečku vyjme a nahradí novým.
Dělení včelstev – Rozdělením včelstva dočasně oddělíme i zamoření varroázou, čímž zpomalíme její šíření. Varráza je totiž hlavně v zavíčkovaných buňkách s plodem.
Použití izolátoru – Tato metoda spočívá v izolaci matky na podzim, aby přestala klást vajička a tím pádem došlo k úhynu roztočů. Tato strategie však může vést k tomu, že včely matku vyhodnotí jako nefunkční a nevytvoří správný zimní chomáč, což může vést k úhynu včelstva.

Aktivní prevence a léčba

Tlumení Varroázy by měla být stálou součástí péče o včelnici. Je důležité používat správné léky a dodržovat doporučené postupy pro aplikaci. Pro ty, kteří preferují ekologický přístup, je nutné zvolit metody, které jsou šetrné k včelám a zároveň efektivní v boji proti parazitům. Nedochází vždy k viditelným příznakům napadení, proto je pravidelná prevence klíčová.